logo    Džauhar Abdalláh Benzinia  malo - velko obchod  a orientální, břišní a etnické tance - výuka a taneční vystoupení 

Repertoár
Repertoár

Repertoár

V našich kurzech a seminářích se můžete naučit těmto stylům tance:


- orientální břišní tance (egyptský kabaretní styl, turecký kabaretní styl, tance s rekvizitami)

- gothic belly dance

- pharaonic dance style

- fantasy belly dance

- folklórní tance severoafrických národů (Maroko, Alžírsko, Tunisko, Libye,

Egypt)

- tradiční tance kmenů tuarégů, berberů a beduínů

- tradiční lidové turecké tance

 

EGYPTSKÝ KABARETNÍ STYL - RAKS SHARQI

Raks al-sharqi se vyvinul teprve  zhruba před sto lety z egyptských lidových tanců, přičemž přejímal i některé taneční prvky a pohyby z tanců jiných orientálních nebo afrických zemí, jako jsou např.Libanon, Sýrie, Súdán atp. Kromě toho byly do tohoto stylu tance v průběhu vývoje začleňovány i určité prvky tanečních technik neorientálních kultur (jmenujme  kupř. balet).

Egyptský kabaretní styl se vyznačuje neobyčejnou ladností a kultivovaností. Charakterizují ho jemné izolované pohyby, třesy a akcenty hrudníkem a pánve, které se střídají s rozličnými krokovými variacemi, s vlnami tělem apod. Technika tohoto tance hojně využívá baletních prvků a rovněž mimických gest. Pohyby paží jsou vláčné a pomalé, nebo jsou zcela v klidu a v elegantní pozici rámují tělo v některém z tanečních gest.

Tanečnice s oblibou v úvodní části vystoupení používají  jako taneční rekvizitu závoj, který ale po chvíli odhazují. Činelky ani jiné instrumenty však nejsou pro egyptský kabaretní styl vhodné. Chceme-li být striktní, ani tanec na zemi není přípustný.

Doprovodná hudba zpravidla často mění rytmy i tempo a tanečnice musejí umět bez zaváhání na změnu ihned správně zareagovat.

Za taneční kostým jsou voleny buď dlouhé šaty s průstřihy, obepínající tělo a nebo dlouhá sukně, většinou s rozparkem, podprsenka a pás. Egyptské tanečnice jsou konzervativnější a bříško zakrývají  síťkou a na paže si často navlékají dlouhé rukavice. Vše je často zdobeno nesmírně opulentně výšivkami, flitry, korálky, třásněmi a nebo broušenými skleněnými kamínky. Tanečnice buď tančí tradičně naboso, nebo v botách na podpatku.

Mezi nejznámější představitelky tohoto stylu éry minulé nebo současné patří(/ly) :

Taheyya, Samia, Naima Akif, Gamal Akif, Carioca, Randa Kamel, Dina, Nagua Fouad, Soheir Zaki a mnohé další.

 

TURECKÝ KABARETNÍ STYL - ORIYANTAL DANSI  (ORYANTAL) / GÖBEK DANSI

Jako jedna z mála lektorek v České Republice se specializuji právě na výuku tohoto stylu tance.

Kořeny tureckého kabaretního stylu sahají až do dob Otomanské Říše . Teoretikové v oblasti tanců Středního Východu  a Orientu se domnívají, že jeho základy v Turecku položili kočující cikáni a nemuslimské zajatkyně, jako jsou Židovky, Albánky a Řekyně, které se předtím již s orientálními tanci nějakým způsobem dostaly do kontaktu. Turkyním byl z náboženských důvodů  tanec původně zcela zakázán a pokud se některá z nich chtěla tanci učit, bylo to tajně. Až po převratu, v jehož čele stál Mustafa Kemal ( známý  též  jako "Attatürk" ), kdy došlo v Turecku k mnoha změnám , mohly se ženy realizovat i ve sféře umění a kultury. Toto však neznamená, že by byly ženy - tanečnice váženými osobnostmi té doby. Tanečnice byla stále považována za kohosi  s nevalnou pověstí, nicméně pokrok byl ten, že již bylo společensky přípustné a tolerovatelné, aby tanečnicí byla i muslimka. Muži - tanečníci to měli v tomto ohledu mnohem jednodušší. V dnešní době jsou sice v Turecku tanečnice značně oblíbené a populární, ale asi jako v každé islámské zemi, mužů, kteří  by skutečně chtěli za ženu tanečnici, je drtivá menšina.

Turecký kabaretní styl je jedním z nejrozmanitějších stylů  "břišních tanců" , ale co se týká nároků na správnou techniku tance, fyzickou zdatnost a procítění hudby, je také jedním z nejnáročnějších.

Ačkoliv jej s egyptským kabaretním stylem pojí spousta společných prvků a znaků, ve výsledném provedení budou oba tance působit více či méně jinak. Göbek dansi může být  značně dynamický a temperamentní , nebo naopak pomalý, mystický a hypnotický tanec. Tak, jako raks al-sharqi, i oriyantal dansi charakterizují izolované pohyby , třesy a akcenty pánve, hrudníku, vlny tělem atp. Tyto pohyby jsou však prováděny poněkud okatěji a s větším důrazem , nikoli však s nápadností přehnanou. Pohyby hrudníku se zde využívají mnohem častěji, než v egyptském k. stylu  a tanečnice kromě toho  s oblibou předvádějí nejrůznější krokové variace, nebo fyzicky náročnější prvky, jako jsou např. hluboké záklony ad. Užívání ladných a rafinovaných pohybů pažemi a zápěstími je pocelou dobu tance téměř nepřetržité. Turecký kabaretní styl dává tanečnicím ohromný prostor pro sebevyjádření se a umožňuje hojně improvizovat - ovšem  vše v rámci standardu. Nedílnou součástí tureckého tance je i tanec na zemi , jenž je tančen buď po celou dobu na zemi, nebo se do choreografie pouze na chvíli včlení (což je běžnější). Komunikace s publikem formou gest a pohledů je pro tento styl příznačná.

Některé turecké tanečnice mísí oba styly: raks al-sharqi i göbek dansi.

Doprovodná hudba sice mění rytmy a tempo, ne však tak často, jako hudba egyptská. Je však charakterizována rytmy (např. karsilama, ciftetelli ...), které nejsou běžné ani v egyptské, ani v jiné hudbě arabského světa, což může méně zkušenou tanečnici mást. Poslední dobou můžeme v "Zemi půlměsíce" vypozorovat trend, kdy jsou egyptské nebo jiné arabské skladby pro břišní tance "poturečťovány". Turci jsou velice kreativní a tvůrčí národ, který ze zahraničí rád přejímá jakékoliv novoty a následně je přetváří k obrazu svému. Navzdory kritikám, zaznívajících někdy z úst představitelek stylu raks al-sharqi , musím dodat, že "poturečtěná" hudba není špatná ani podřadná  a zní velice dobře. Získává ohromnou oblibu nejen v Turecku, ale i u evropských a amerických  tanečnic věnujících se intenzivně tureckému göbek dansi.

Tanec s instrumenty je hodně oblíbený, přičemž nejoblíbenější jsou buď zillis (al-sagat, prstové činelky) a nebo tamburína. Rovněž tanec se závojem je značně populární, tanečnice však závoj během tance většinou neodhazue, ale tančí s ním po celou dobu vystoupení. V lidovějších formách tance jsou též, coby taneční rekvizity, používány šavle, nebo podnosy s hořícími svíčkami a nebo květinami.

Turecké kostýmy jsou někdy hodně odvážné a skládají se pouze z podprsenky, sukně s dlouhým rozparkem a z pásu. Nebývá to však zdaleka pravidlem, jelikož velké popularitě se stále těší tzv. turecké či harémové kalhoty, na které se ještě někdy obléká suknice. Velmi často lze také spatřit místo podprsenky krátké cholli buď s rukávy, nebo bez nich a v lidovějších podobách břišního tance tanečnice stále ještě oblékají krátkou nebo dlouhou blůzu se širokými rukávy, vestičku a čapku se závojem. Zdobení kostýmů penízky, flitry, třásněmi nebo korálky je samozřejmě neodmyslitelné.

Mezi nejznámější turecké tanečnice/níky  éry minulé nebo dnešní patří(/ly):

Tulay Karaca, Yildiz a Burcin Orhon, Tanyeli, Zinnur Karaca, Asena, Didem, Elcin a další.

 


TANEC S INSTRUMENTY A REKVIZITAMI

 

Součástí orientálních tanců jsou i tance s rekvizitami. V rámci specifických stylů a s ohledem na  daný standard se můžete v naší škole dále naučit tančit s :

- zillis (al-sagat, prstové činelky)

- šavle

- dýka

- svíčky a svícny

- tamburína

- 1 hůlka, 2 hůlky

- 1 závoj, 2 závoje, 7 závojů

- Ésetina(Isis) křídla

- chamara

- jháje

- al-juzúr

- al- senniya

- květiny

- vějíře (hedvábné i obyčejné)

PHARAONIC DANCE STYLE

ČLÁNEK PŘIPRAVUJEME!


FANTASY BELLY DANCE

ČLÁNEK PŘIPRAVUJEME!

 

TURECKÁ KARŞILAMA

Karşilama je turecký folklórní tanec, který je oblíbený zejména na severozápadním území Turecka, odkud se rozšířil až do Řecka. Termín "karşilama" znamená "setkání, vítání, pozdrav". Tančí se především na svatbách, slavnostech a na festivalech. Karşilama je tanec, který se tančí v počtu minimálně 2 osob. Většinou tančí skupina žen a mužů dohromady naproti sobě. Styl tance se může v každém kraji lišit, avšak základní rysy zůstávají stejné. Doprovodná hudba je v 9/8 rytmu, je živá, veselá, radostná. Tanec charakterizují zejména krokové variace, poskoky apod.

Někdy se můžete setkat s kreacemi, které tanečnice nazývají karşilamou a předvádějí  přitom jakousi cikánskou taneční fúzi. Toto však není karşilama a toto pojmenování je dosti matoucí.  Jediné, co mají tyto tance s karşilamou společného, bývá často pouze zvolený hudební styl.


RAKS GOTHIQUE / GOTHIC BELLY DANCE

Láska ke klasickým a folklórním orientálním tancům a k etnickým tancům i jistá spřízněnost s gothickou subkulturou musely zákonitě vyústit ve skutečnost, že se Gothic belly dance stal jedním z mých nejoblíbenějších  stylů tance.

Osoba, která se chce Raks gothique věnovat, by se měla v prvé řadě - alespoň teoreticky- zevrubně seznámit s gothickou subkulturou. Samozřejmě, pokud nechce tzv. "ztrácet čas", nemusí, je to její volba. Pak ovšem začínající tanečnice  hlouběji nepochopí a neporozumí hlubší podstatě daného stylu tance a výsledný tanec tomu pak bude odpovídat i ve finálním provedení.

Spojení gothické subkultury a orientálního tance vypadá možná na první pohled hodně zvláštně, avšak při pohledu druhém se toto spojení začíná jevit zajímavě a při pohledu třetím by snad mohl někdo říci: "Ale to se dalo přece čekat..."

Vznik gothické subkultury se datuje na přelom 70. a 80. let minulého století, přičemž u jejího zrodu stála.... hudba! Nebudeme zde podrobně rozebírat historii  a vývoj tohoto směru, nicméně za zmínku stojí několik velice důležitých skutečností. Góthové, zvláště ti z tzv. "Apollónské větve", jsou velmi často osoby milující hudbu, tanec, literaturu a jsou to zároveň také velice často lidé s tvůrčími sklony, kteří mají výrazné  umělecké vlohy. Tyto osoby dokáží být  neskutečně kreativní a originální, což se projevuje nejen "gothic" pověstnými účesy a odíváním( tím teď nejsou myšleni pouze "Apollóni", ale i "Dionýsové"), ale právě i ve sféře umění.

Nedá se říci, že by Gothic belly dance založila nějaká určitá specifická osoba a ta poté toto umění šířila dál a byla pro všechny další žáky jakýmsi guruem Gothic belly dance. Počátky Raks gothique jsou nezávisle na sobě zaznamenávány na různých místech kontinentů a to přibližně někdy od devadesátých let minulého století. Toto umění získávalo postupně na oblibě a do svého repertoáru jej začalo zařazovat stále více tanečnic. V poměrně nedávné době se Gothic belly dance dostal i do České Republiky a proto je zde -kromě několika vyjímek- v současné době   ještě hodně málo profesionálních lektorek ( v porovnání s ostatními syly tanců) , které by se tímto stylem tance zabývaly podrobněji.

Ve stylu Raks gothique se snoubí gothická subkultura s orientálními tanci klasickými i folklórními ad. a to vše s příměsí scénických prvků a divadelním pojetím.

Gothic belly dance nemusí vyhovovat všem tanečnicím, ale v momentě, kdy se některá osoba rozhodne pro tento styl tance, má šanci, že při troše snahy objeví nové a doposud nepoznané rozměry uměleckého projevu a kromě toho uzří i skrytá a netušená zákoutí své duše.

Mnohé tanečnice Raks gothique z různých důvodů odmítají. Nepřipadá jim dost auentický, nebo na ně působí   příliš depresivně a ponuře. Dokonce jsem se setkala i s názorem, že Gothic belly dance je  "sektářský". Radostné úsměvy, rozverné pohyby s bezstarostným výrazem ve tváři, veselé barvy kostýmů a bezstarostný optimismus, to od Raks gothique skutečně nečekejte. To ovšem neznamená, že by "praktikanti" tohoto stylu byli nějací "zapšklí suchaři".  Žijeme ve světě dualit. Tak, jako není ohně bez kouře, tak, jako není dne bez noci,... tak je i  bytí jedince v tomto světě poznamenáno životem a smrtí, štěstím a smutkem, dostatkem a strádáním, přičemž vše, co se děje, má svůj hlubší význam a smysl. Pomocí Raks gothique lze nahlédnout do nitra svého srdce a vytáhnout na povrch své nejtajnější  emoce a netušené vlastnosti a dále s nimi pracovat-  strach, žal, úzkost,  skryté vášně a morbidní temnou část našeho já.

Raks gothique klade na tanečnici velké nároky. Musí perfektně skloubit dohromady hudbu, kostým, doplňky, své pohyby, mimiku a gesta . Tanečnice musí diváka naprosto ohromit, fascinovat a  vtáhnout do mystického světa tajemných bytostí- víl, upírů, kněžek, duchů  nebo  vlkodlaků. Na druhou stranu je zde ohromný prostor pro vlastní kreativitu a originalitu, jednotlivé tanečnice si tak vytvářejí  svůj určitý charakteristický styl tance, se specifickými znaky, pojetím a náladou, dle svého temperamentu, založení a mentálního rozpoložení. A tak mohou některá Gothic belly dance vystoupení působit jemně, subtilně, evokujíc  tanec éterických bytostí na stéblech lesních kapradin za hluboké noci, jiná mohou připomínat živelný ples upírů na Draculově hradě, v dalších lze spatřovat rej duchů na hřbitivě a jiná mohou zpodobňovat starý uctívací rituál zapomenuým božstvům, kdy tanečnice-kněžka ladnými pohyby symbolicky obětuje a rozmlouvá s vyššími bytostmi ...

Doprovodná hudba musí být podmanivá a často čerpá inspiraci v gothic rocku, EBM, synthpopu, industrial music, glam rocku atd., nebývá to však  zdaleka pravidlem. Tanečnice  často používají vhodnou orientální hudbu s moderními prvky a nebo jinou  hudbu, která splňuje nároky na daný styl a pojetí tance. Doporučovaní interpreti  často bývají: Christian Death, The Mission UK, Black Ice, The Sisters of Mercy a mnozí další.

Kostýmy bývají často ve tmavých odstínech. Mnohé tanečnice pro svůj taneční úbor preferují pouze černou barvu, nebo kombinaci černé barvy s červenou, výjimkou ale nejsou kostýmy v odstínech tmavě modré, tmavě zelené, vínové a   ani bílý oděv nebývá vzácný. Při volbě materiálů  na výrobu kostýmů se fantazii meze nekladou- lze použít satén, samet, šifon, ale též krajky, síťovinu hustou i velmi řídkou, peří, kůži, koženku, latex, syntetická i přírodní vlákna... Design kostýmů čerpá inspiraci ze středověku, renesance, viktoriánské doby, ale i z rock a punk-stylu atd. Tanečnice může tančit zcela bosa, ve vysokých latexových kozačkách, v "římských" sandálech aj., dle zvolené choreografie.

Líčení by mělo být hodně výrazné a ve stylu Gothic, tj. bledá tvář(není podmínkou), oči černě podmalované, rty černé nebo tmavé, nehty nalakované na černo atd. Úprava vlasů  bývá  neobvyklá a pozoruhodná, často extravagantní.

Nezbytné jsou šperky a doplňky- nejoblíbenější jsou stříbrné  a často jsou to nejrůznější kříže, pentagramy a jiné religiózní nebo symbolické předměty, orientální šperky nebo jejich imitace atd. Ovšem vyjímkou nejsou ani  šperky kožené, skleněné(korálky), péřové, třásňové(vlákna) etc.

Při tomto tanečním stylu tanečnice s oblibou používají rozličné rekvizity- Ísidina křídla, závoje, svíčky a svícny, šavle, dýky, hole, biče, zvířata (hady, psy,...), řetězy apod.

Mezi nejznámější představitelky tohoto stylu patří Tempest, Morgana, Sashi, Ariellah a další.

 

 

RAKS AL-SHAABI

V kontextu, v jakém zde budeme hovořit , se jedná se o lidové formy  "břišních tanců"  zemí jako je např. Maroko, Alžírsko a Tunisko.

(Existuje totiž  i egyptian shaabi , ten má však zcela jiný charakter a vznikl poměrně nedávno).

Slovo "shaabi" lze přeložit jako "přítel, kamarád" a jak už sám název napovídá, jsou tyto tance většinou určeny pro zábavu nebo krácení dlouhé chvíle skupinkou přátel. Další z významů jsou "lidé,ulice" atd. Tyto folklórní tance zemí Maghrebu většinou mají dlouhou tradici a mísí prvky původní berberské kultury a kultury arabské. Rozdíly mezi jednotlivými tanci jsou dány účelem tance, zeměpisnou oblastí apod. Jiné tance se budou předvádět při předsvatebním veselí a jiné při narození dítěte, nebo při návštěvě kamarádek. Odlišné tance budou v severní části Maroka a jiné na jeho jihu... Odlišnosti mohou být velmi nápadné a nebo pouze v jemných nyancích. Rysy doprovodné hudby a zvolených instrumentů , dále oděvů, případně kostýmů (krojů) , budou vypovídat o daném tanci více, než tisíc slov...

 

MOROCCAN SHAABI

Zmiňme alspoň nejznámější-Schikhatt, Raks al-senniya...

 

- Schikhatt (Schikhat, Chikhat, Shikhatt, Shakhatt)

Vyslov "šéKaht"

Schikhatt není název tance, nýbrž jsou to profesionální marocké tanečnice a hudebnice, společnice šejky. ("Scheik" - číslo jednotné,rod mužský, "Schikhatt" - číslo množné, rod ženský). Šejkou se v tomto smyslu míní žena, která má bohaté zkušenosti v oblasti intimních vztahů mezi mužem a ženou. Se svou družinou je často najímána na svatební slavnosti, aby nevěstu připravila na první noc s mužem a na milostný život jako takový. Někdy se zapomíná, že povinností šejky je kromě toho také rozptýlit nevěstin případný strach a nejistotu a dodat jí naději a optimizmus do nadcházející budoucnosti. Nezapomínejme totiž, že většina obyvatel Maroka jsou ortodoxní muslimové a jakýkoliv předmanželský sexuální kontakt je přísně zakázán. Žena navíc musí v den svatby opustit svůj domov a přesídlit - zpravidla do domu manželových rodičů. Ty však, stejně jako svého nastávajícího, nezřídka nemusí ani znát. V Maroku totiž pořád ještě často (i když ne vždy) sjednávají sňatek dvou mladých lidí jejich rodiče. Obavy a nezkušenost mladé ženy jsou proto úplně pochopitelné.

Tanec šejky a její družiny byl původně erotický tanec. Kontrolované izolované pohyby hrudníkem a boky byly záměrně přehnané a nápadné. Šejka při tanci zpívala neslušné písně a její společnice po ní opakovaly refrén, který vždy doplňovaly i vlastními improvizovanými texty. Přitom tleskaly a nebo hrály na hudební nástroje, jako jsou bendír, sagat nebo taarijn.

Kroj schikhatt tvoří chalwár (kalhoty) , dfina (dlouhý kabátek z jemné látky) a bohatě vyšívaný bernús (kabát ze silné textilie) či kaftan. Tanečnice samozřejmě zdobí náramky a náhrdelníky, často i široký ozdobný pás hzam kolem boků a šátek na hlavě.

Vlivem televizních pořadů, videokazet a DVD začaly schikhatt do svého tance zapojovat i taneční prvky a techniky vycházející z egyptských a libanonských tanců, čímž jejich tanec získal nový rozměr a jistou estetičnost a ladnost. Důsledkem všech těchto změn již není tento tanec pouze doménou schikhatt. V nedávné době si jej oblíbily ženy z marockých měst jako tanec společenský-se svými kamarádkami, sestrami , tetami a dalším ženským osazenstvem jej tančí pro zábavu, krácení dlouhé chvíle, při radostných událostech v rodině a ty nejodvážnější dokonce i pro zraky diváků.

 

- Raks al-Senniya

Jedná se o tanec hojně předváděný v marockých kavárnách, hotelích, restauracích a klubech.

Je pro něj příznačné balancování tácu na hlavě, na kterém jsou  rozestavěné zdobené sklenice plné čaje s čajovou konvicí. Uměním není pouze takto naložený tác udržet na hlavě, nýbrž i tančit. U mužů se navíc žádá, aby toto vše pokud možno občas proložili i nějakým  mírně akrobatickým prvkem.

 

TUNISIAN SHAABI

Jedním z nejznámějších a zároveň nejoblíbenějších tanců z kategorie tunisian shaabi je

 

Raks al-Juzúr

Jedná se o rychlý a dynamický tanec, kdy za taneční rekvizitu slouží hliněný džbán na vodu - tančí se se džbánem na hlavě, ramenou nebo v rukách. Technika tance téměř vůbec nevyužívá pohybů hrudníku, o to více pracuje s pánví a krokovými variacemi. Charakteristické pro tunisské tance je horizontální přetáčení pánve, které se často kombinuje i s dalšími tanečními prvky. Pohyby jsou prováděny ve velkém rozsahu.

Doprovodná hudba je rychlá, živá a temperamentní , doprovázena tradičními hudebními nástroji, jako mizwid, darbuka, oud, bendír, zukra atd.

Kroj tvoří melia (kus pruhované látky, na rameni sepnutý), suknice, badaíja se širokými rukávy , opasek s velkými střapci na každém boku a šátek na hlavě.

 

ALGERIAN SHAABI

Využívá izolované pohyby a třesy boků, kroužky kyčlí a krokové variace. Práce s hrudníkem není tak častá, jako např. u rask al-sharqi nebo göbek dansi, nicméně třesy rameny jsou poměrně časté. Algerian shaabi je nezaměnitelný s jinými styly tanců především díky charakteristickým prudkým, avšak ladným  pohybům paží.

Kostýmy jsou voleny podle daného stylu tance a bývají někdy hodně odlišné.

Doprovodná hudba bývá tradiční, doprovázena hudebními nástroji jako oud, bendír, zukra atp.

V moderním pojetí je velmi populární hudební styl  " Ray " , který vznikl v Alžírsku a je stále více populárnější i za hranicemi své domoviny,především mezi mladými lidmi. Vychází  z tradiční berberské a arabské hudby , kterou kombinuje s jazzem, západní pop music a jinými hudebními styly. Texty písní jsou značně revoluční, mohou opěvovat lásku mezi mužem a ženou, ale také zálibu v alkoholu a jiných neřestech. Text jedné z písní například zní : " Ó,ó,ó-jsem vožralej a nemůžu najít cestu domů-ó,ó,..."  V další písni se zlobí chlapec na dívku: " Když se ti nelíbím, co na tom. Kdo říkal, že ty se mi líbíš..."  Hudební nástroje jsou tradiční i moderní (elektronické kytary,piano,saxofon...). Mezi nejznámější představitele stylu Ray patří Azzdene, Djalti, Mohamed Amine a další, ovšem skutečným géniem stylu ray stále zůstává již zesnulý Hasni se svými krásnými hudebními skladbami a velmi často melancholickými texty.

 

BERBERSKÉ TANCE

BEDUÍNSKÉ TANCE

TANCE TUARÉGŮ

Tyto tance jsou velmi rozmanité a odrážejí staré tradice a zvyky jednotlivých  kmenů. Ačkoliv mohou mít a často i mají jisté společné aspekty, budou jednotlivé tance vždy pro dané kmeny naprosto charakteristické a nezaměnitelné. Dále se mohou lišit i podle účelu daného tance (očistné léčivé tance, pohřební tance, festivalové tance, bojové tance...) Pro tradiční kmenové tance je příznačné silné sepětí s přírodou , džiny, polobožskými bytostmi. Ačkoliv jsou tato etnika "pomuslimštěna", často si stále  udržují tradiční a neislámské pojetí světa a bytí, více či méně přizpůsobené islámské věrouce. I proto se  u těchto kmenů těší velké oblibě  nošení nejrůznějších talismanů a amuletů. Ženy se také rády zdobí hennou, přičemž jednotlivé ornamenty mají rovněž velice často ochranný charakter. Kroje i hudba daných kmenů se různí, někdy  jsou si ale zdánlivě natolik podobné, že mohou laika zmást.

Na těchto stránkách zmíníme pouze ty nejznámější , bližší informace o dalších etnických kmenech a jejich tancích můžete nabýt na některém z našich kurzů a seminářů.

 

- Kabyle

Vyslov "käbil"

Kabyle je rozsáhlý hornatý kraj rozkládájící se na severním pobřeží Alžírska. Tuto oblast obývají především kmeny berberů. Příslušníci tohoto etnika si ve svém jazyce říkají  "Imazighen", což lze přeložit jako "Svobodní lidé". Berbeři jsou obecně považováni za prapůvodní obyvatele Severní Afriky, v dnešní době však musejí čelit řadám ústrkům a bezpráví. Zajímavé je, že navzdory moderním výzkumům zůstává jejich prapůvod a velká část minulosti stále ještě zahalena mnoha záhadami.

Tradiční oděv žen tvoří djebba-dlouhé šaty, které od pasu dolů zakrývá foudha. Foudha je suknice, zpravidla zdobená žlutými, červenými a černými pruhy. Důležitým doplňkem žen z Kabyle je hzam, opasek, který si uvazují kolem boků. Je vyroben z barevné příze a velice často je také bohatě zdobený. Vlasy si ženy a dívky zakrývají šátkem - mharma. Obvykle ho charakterizuje černá barva, nebo používají šátky dva - vlasy zakrývá šátek černé barvy a kolem dokola je ještě omotán kontrastní šátek s pestrými vzory. Poměrně často lze ale spatřit ženy i s nezahalenou hlavou. Další šátek, ve tvaru trojúhelníku, si elegantně přehazují přes ramena a je rovněž bohatě zdobený. Pro slavnostní příležitosti je tento kroj vyroben z kvalitních a jemných látek v jasných a křiklavých odstínech. Tyto šaty se vyznačují honosně vyšívanými rukávy, výšivka zdobí oblast ramen a výstřihu, někdy i lemy rukávů a spodní lem djebby. Jako předloha pro okrasné vzory a ornamenty slouží motivy ze světa fauny a flóry.

Berbeři - a to neplatí poze pro kabyle,ale pro všechny příslušníky těchto kmenů - jsou velice úzce spjati s přírodou a proto i své tance tančí nejraději společně  pod širým nebem. Tanec ale pochopitelně provozují i ve svých domovech, např. při oslavách narození dítěte, při svatbě apod. Tanec je pro kabylské berbery v neposlední řadě prostředkem, jak uctít Matku Zemi, zemská Božstva a džiny. Specifickými pohyby znázorňují komunikaci s duchy, gesty vyjadřují a přibližují divákům nejrůznější mýty a legendy z dob dávno minulých a mimikou se dorozumívají s nadpřirozenými bytostmi. Tance těchto berberů jsou velmi, velmi radostné, živé, energické a plné enthusiasmu. Technika tance nejčastěji využívá četné krokové variace, třesavé a krouživé pohyby pánve , pohyby rukou a vibrace rameny. Ženy s oblibou při tanci tleskají a nezřídka používají již výše zmíněný trojúhelníkový šátek jako taneční rekvizitu.

Hudba kabylských berberů je - zcela bez nadsázky vyjádřeno - úchvatná! Mají ji dokonce v nesmírné oblibě i Alžírští  "neberbeři". Je většinou rychlá a temperamentní, přičemž  hudebníci stále ještě používají  tradičních hudebních nástrojů, jako jsou kupř. oud, ney, bendír,...

 

- Naili / Djelfa raks ( Ouled Nail, Ouled Neil...)

Vyslov  "najl" , "dželfa", "óled/walád najl"

Ouled Nail je kmen alžírských berberů, jejichž teritorium zahrnuje oblast zhruba od Biskry k Dželfě. Je to izolovaná krajina s oázami a pouštními městy. Ouled (ulád,walád) Nail znamená v českém jazyce "Synové Nailu".

Ještě poměrně donedávna měly ženy z tohoto kmene ve zvyku učit své dcery od útlého dětství tanečnímu a milostnému umění. V pubertě pak dívky odcházely z rodného kraje, aby následně putovaly s projíždějícími karavanami a tam si vydělávaly na živobytí a věno tancem a prostitucí. Když nastřádaly dostatečné množství mincí či hodnotných šperků, vracely se zpět domů, kde se pak vdaly a žily již jako věrné, počestné a vzorné manželky.  Za francouzské okupace byly ženy z tohoto kmene mezi cizími legionáři velice oblíbené a někteří vojáci jimi byli uchváceni natolik, že jim neváhali nabídnout sňatek. Nailayat (ženy z kmene Ouled Nail) jsou výjimečně krásné a kromě sexu to byl právě jejich tanec, který vojáky tolik přitahoval a fascinoval. V této souvislosti stojí za zmínku, že zrovna právě odtud pochází výraz  "danse du ventre-břišní tanec" . I když je tento termín nepřesný a hodně zavádějící, na Západě se brzy ujal a používá se do dnešních dnů jako souhrnné obecné označení pro tyto tance a tance podobného charakteru: zejména pak pro raks al-shakqi a göbek (oriyantal) dansi.

Základní oděv žen z kmene Ouled Nail je agbada(agbád), což jsou dlouhé široké šaty, sahající až ke kotníkům, s více či méně rozšířenými rukávy. Pokud nejsou ženy oblečeny do agbady, volí jiný, podobný oděv kaftanového střihu. Hlavu si zakrývají šátkem (hijab), nebo širokým závojem a pás často zvýrazňují zdobeným opaskem (hzam), zhotoveným z kovu nebo textilie. Ve významných dnech se Nailiyat odívají ve slavnostní agbadu, dekorovanou výšivkami, mincemi a kamínky, někdy i mušličkami kaurí. Tradiční kroj Ouled Neil z okolí Djelfy má však nejčastěji bílou barvu, pouze čepičky nebo šátky zakrývající vlasy mají barvu růžovou. Ty bývají ještě překryty velkým bílým závojem připomínajícím krajku a bílou čelenkou krášlenou mincemi a nebo dnes už i jinými přívěsy k našití.

Zdejší ženy a dívky mají  nebývalou zálibu ve špercích a ozdůbkách všeho druhu. V této své vášni snad předčí i ty nejparádivější Indky. Na zápěstí si navlékají masivní i tenké náramky, nezřídka z ryzího zlata a nebo stříbra, někdy posázené i drahými kameny. Řetízkové a penízkové náhrdelníky jsou velice nápadné a pro Nailiyat charakteristické, jakož i opulentní čelenky, mnohdy připomínající svým honosným zdobením spíše pokrývku hlavy nějakého velkého šejka nebo krále.Možná nebude toto přirovnání příliš nadnesené, vždyť ženy  z tohoto kmene jsou hrdé, mají přirozenou autoritu a ve slavnostním kroji s četnými doplňky a klenoty opravdu působí jako skutečné královny pouště.

Existuje nepřeberné množství tanců kmene Ouled Nail. Jmenujme například:

- Raqset al-hamam (holubí tanec) :

Tančí v páru žena i muž, žena představuje lovenou holubici a muž  lovce s puškou. Žena pohyby napodobuje let ptáka, který se vznáší a krouží ve vzduchu. Muž s rekvizitou- skutečnou puškou střídavě míří na holubici, hledá vhodné místo ke střelbě a střílí. Malými krůčky se k sobě oba tanečníci přibližují a pak zase oddalují, výrazně gestikulují a otáčí se v kruhu nebo podél vlastní osy.

- Raqset al-busát (kobercový tanec, někdy také tkalcovský tanec):

Tančí pouze žena nebo skupinka žen, gesty a pohyby znázorňují tkaní koberce.

- Raqset al- Seudž (název místa, odkud tento tanec pochází):

Tančí muži i ženy dohromady, buď pouze 1 žena a 1 muž, nebo celá skupina. Ženy i muži drobnými krůčky obíhají a mírně poskakují po celém prostoru, přičemž jemně nadzvedávají a zase upouštějí ramena. Ženy občas rameny třesou, celý tanec však provází zejména pohyby zápěstími- kroužky, třepotání prsty,  ladná gesta rukou, ...

- Raks al- sháblbárot (sháblbárot- dosl. "majitelé pušky"):

Sháblbárot jsou muži, kteří ve volném čase pro zábavu  vyjíždějí na svých koní do pouště a tam v největší rychlosti střílejí do vzduchu ze svých zbraní. Sháblbárot můžeme potkat i na nejrůznějších festivalech, kde předvádějí své umění divákům. Tito muži nejsou pouze příslušníci kmene Ouled Neil, můžeme se s nimi setkat téměř v celém severním až Středním Alžírsku, také v Maroku a dalších arabských zemích. Nyní však hovoříme o tancích kmene Ouled Nail, proto se zaměříme na tance sháblbárot z kmene Ouled Nail.

Tito muži tančí ve skupině, jako taneční rekvizita jim slouží skutečná nabitá puška. Tančit mohou v kruhu a nebo v řadách, při tanci v rukou zbraň různě přetáčejí, pokládají na ramena, imitují míření na kořist, opisují puškou ve vzduchu kroužky, osmičky  a nebo jiné jednoduché obrazce. Velmi často z pušek střílí do země a nebo kamsi do éteru. Tanec charakterizují příznačné drobné krůčky a krůčkové variace, malé i větší poskoky a výskoky, otáčení kolem vlastní osy apod.

Oděni jsou v bílý kaftan, bílý chalát a turban.

Obecně:

Nailiyat obecně využívají při tanci kontrolovaných a izolovaných pohybů svalů, příznačné jsou pohyby pánví, v některých oblastech i třesy a upouštění boků, vykopávání nohou. Charakteristické jsou jak pro mužské, tak pro ženské tance drobné krůčky, rozličné krůčkové variace a poskoky, třesy rameny, zvedání a upouštění ramen  a gesta rukou, která mohou být někdy velmi výrazná či mohou popisovat celý příběh nebo nějakou činnost. K tanci dále neodmyslitelně patří kroužení zápěstími, třepotání a vlnění prsty, pohyby paží.

Hudba Ouled Nail je tradiční a vyznačuje se značným emocionálním nábojem. Může být velmi  hypnotická,   mystická, smutná , ale i  rychlá a živá. Z hudebních nástrojů jsou  nejoblíbenější ney, raíta, bendír a další.

Vím o případu z Djelfy, kde žije -řekli bychom- mistr ve hře na raítu. Je známý tím, že dokáže lidi svou hrou dojmout i k slzám.

 

- Guedra

Vyslov GEE druh

Guedra je starodávný  rituální a tranzovní tanec tuarégů, kteří jsou označováni též  také jako "modří rytíři pouště".

Podle některých teorií leží původ guedry  v Mauritánii, podle jiných v jižním Maroku, odkud se rozšířil dál až do saharské části Alžírska a Libye.

Guedra se téměř denně praktikuje v jihomarockém městě Goulimine, v tomto případě se ale již jedná spíše pouze o atrakci pro turisty, než o guedru v pravém slova smyslu.

Jak již bylo řečeno, guedra je obřadní tanec, jehož podstatou je děkovný a žehnající rituál. Diváky, tanečníky i okolí zbavuje zlých džinů a negativních energií a přitahuje síly dobra a pozitivní energii. Zároveň slouží jako prostředek komunikace s vyššími bytostmi a tuarégové při tanci rozmanitými gesty děkují zemi,vodě, vzduchu a větru za všechny dary a prosí je o další milost a přízeň i do budoucna.

Při obřadu hraje ústřední roli buben - "guedra" . Ten je vyroben z hliněného kotlíku, který tuarégové používají na vaření(právě ten je v dialektu nazýván "guedra" a dal název i celému obřadu). Kotlík je potažen velbloudí a nebo kozí kůží a často je také pomalován geometrickými vzory, znázorňujícími květiny, zvířata, hory a stromy. Do guedry bubeníci vyťukávají pomalý rytmus:

duh DAH m duh DAH/dun DAH m duh DAH

Zahalení tanečníci gesty rukou a jemnými pohyby prstů komunikují s vyššími bytostmi. Přitom buď stojí v písku, nebo na koberci či rohoži. Údery bubnů postupně zrychlují a aktéři začnou pohupovat hlavou zprava doleva a nazpět. Přitom jim také často spadnou závoje z vlasů a odhalí černé kštice zdobené čelenkami. Tuarégové následně začnou do rytmu pohupovat i hrudníkem - buď do stran zprava doleva a nebo dopředu-dozadu. Přívěsky na jejich hrdlech se rozcinkají a si postupně začínají klekat na zem. Účastníci tleskají,zpívají a nechávají se plně unášet kouzelným zvukem guedry, takže na nějakou dobu zcela zapomenou na okolní svět a na sama sebe. V průběhu obřadu si tanečníci začnou postupně klekat na kolena a stále dokola za jednotvárných  a stále zrychlujících úderů bubnů se tanečníci postupně dostávají do extáze a při posledním úderu ve většině případů padnou k zemi vyčerpáním a sílou obřadu.

Základní oděv žen tvoří jelaba se závojem. V minulosti byl značně oblíbený i háyak, ten je však dosti nepraktický a nepohodlný.  Muži se odívají v obdobný jilbab jako ženy,  k němu dále  ještě volí bernús a charakteristický turban. Látka na turban může být dlouhá až 4 metry a muži si ji omotávají kolem hlavy, přičemž si volným koncem  zakrývají ústa a nos, nebo pouze ústa.vše v nejrůznějších odstínech modré, někdy i černé nebo bílé. To se však netýká žen, ty mají v oblibě různorodé barvy a vzory.

Ačkoliv  není tanec guedra  příliš složitý, působí velice silným dojmem, jakož i ladností gest a fascinující a neopakovatelnou atmosférou.

Jako atrakce pro turicty může tento tanec trvt 15 minut, avšak skutečný obřed guedra, který tuarégové provozují  ne z komerčních, ale z ryze  praktických důvodů, může být dlouhý i 5 hodin.

 


 

RAKS AL-NASHAAR / KHALEEJI ( Khaliji, Khaleegy,...)

Vyslov "chalídži"

Tento tanec pochází ze zemí Perského Zálivu . Je to společenský tanec, který si zde oblíbily ženy všech společenských vrstev a  tančí jej pro své pobavení při nejrůznějších oslavách,  jako jsou svatby a další podobné příležitosti.

Důležitou součástí tance je "thobe al-nashaar", jinak též známá jako "darrah zerri", nebo na Západě také  jako "khaleeyi dress". Jsou to široké šaty kaftanového střihu s velkými rukávy, nesmírně bohatě a krásně  zdobené, které se oblékají na svrchní oděv.

Charakteristickým rysem tohoto tance je demonstrace krásných dlouhých rozpuštěných vlasů, jimiž se při tanci různě pohazuje ze strany na stranu a nebo  se jimi opisují kroužky a  osmičky. Technika tance dále pracuje s krokovými variacemi,nejčastěji podle vzoru: P-L-P / L-P-L

Nicméně tanečnice při tanci dělají i drobné vibrace rameny a nebo široké rukávy thóby používají jako určitou taneční rekvizitu, kdy si jimi kupř. zakrývají obličej atd.

Doprovodná hudba (saudi) má 2/4 rytmus a je zpravidla poměrně rychlá.

 

TURECKÉ FOLKLÓRNÍ TANCE

Turecké folklórní tance jsou značně rozmanité a pestré. Pro každou oblast a kraj ja charakteristický jiný druh tance. Tyto tance vznikaly  nezávisle na sobě se postupně se utvářely  podle vnějších vlivů,  prostředí, historických  událostí a mentality obyvatel. Kroje, až na některé výjimky, vycházejí z tradiční otomanské tradice. Hudba má často 8/4 , 9/8 a nebo 10/8 rytmus.

Mezi nejznámější turecké tance patří např. :

- Kilic Kalkan

- Kasik Oyunu

- Horon

- Karsilama

 

ADIYAMAN

-je kraj položený v jihovýchodní části Turecka. Tento region má spíše venkovský ráz a proto je pochopitelně hlavním zdrojem obživy zemědělství. To se samozřejmě odráží i v lidových tancích této oblasti. Muži při tanci zpravidla předvádějí činnosti jako orbu půdy, sklizeň úrody a následný odpočinek, zatímco ženy ladnými pohyby imitují rozsévání obilí, modlitby o déšť a starost o jídlo a pití  pro své unavené muže po dřině na poli.


ANTEP

-nalézá se na jihovýchodě Turecka. Pro tento kraj je cherakteristický taneční styl nazývaný "Halay". Tanečníci tančí za doprovodu zurny(píšťala) a davlu(davul-buben), spojeni pevně za ruce, buď v řadě, nebo také v kroužku či polokroužku.


ARTVIN

-tento hornatý region se rozkládá na severovýchodě Turecka. Tance této oblasti simulují boj. Předvádějí se buď v kruhu, polokruhu a nebo v řadě. Jsou velmi rychlé a je směsí otomanských černomořských tanců a tanců řeckých.


KAFKAS (CAUCASIAN)

-tyto tance pocházejí z horského kraje jenž je nazýván Caucasia(Turks), který se nalézá mezi Černým a Kaspickým mořem. V tancích se silně odráží utrpení, které lidé v této oblasti prožili během válek. Tanečnice gesty popisují modlení o úrodu, jejich úctu a obdiv ke svým manželům, ale i jejich žal a smutek z odloučení  od nich. Muži při tanci předvádějí především své "válečnické dovednosti."


KARADENIZ

-tento kraj se rozkládá na severu Turecka v oblasti Černého moře. Do tanců jakoby se prolínalo šplouchání vln a bouře v rozeklanných horách. Tance se vyznačují živostí, jsou pro ně charakteristické četné výskoky, energické pohyby a nejrůznější krokové variace.

 

KARSILAMA (článek je umístěn samostatně výše v textu)


SEMAH

Vyslov   "sam-uh"

Jedná se o mystické tance a náboženské obřady, které mají své kořeny v šamanských rituálech předislámské doby.

K nejznámějším z nich patří :

- Kilic Semahi (Semah mečounů)

- Tahtacilar Semahi (Semah z Tahtaci)

- Becilar Semahi ( Semah sester)


SILIFKE

Silifke se rozprostírá v jižním Turecku nedaleko vnitrozemského pobřeží. Z této oblasti je známý především "Kasik oyunu". Tento tanec je doprovázen klapotem páru dřecěných lžic, přičemž tanečníci ladnými pohyby znázorňují buď běžné každodenní činnosti, jako je dojení krav, zadělávání těsta na chléb etc., nebo symbolickými gesty vykreslují putování normandských Turků do tohoto kraje a nejrůznější události, které je na této cestě potkaly. Ostatně, již zmíněné lžíce zde přímo odkazují na dědictví zdejších obyvatel - práci se dřevem, jakožto jeden z hlavních zdrojů obživy svých prapředků.


TRAKYA (THRACE)

Tato oblast se nalézá v evropské části Turecka v severozápadní části této země. V tancích, hudbě i krojích tohoto regionu lze vystopovat silný vliv balkánské kultury a kočovných cikánů. Tance mají značně emotivní náboj, vykreslují zármutek, štěstí, hrdinství a odvahu. Tančí se obvykle ve dvojicích, muži i ženy odděleně. Rytmus je nejprve pomalý, později postupně zrychluje. Názvy tanců jsou často odvozeny od jmen hrdinů  tureckých legend a mýtů.


ZEYBEK

Tance z tohoto kraje  pocházejí ze západního Turecka nedaleko Egejského moře. Inspiraci čerpají z příběhů o hrdinských činech nejen vojáků, ale i civilistů, kteří v těžkých válečných časech nikdy neztratili svou hrdost, pýchu, odvahu a čest. Rytmus doprovodné hudby se vyznačuje pomalým, ale silným rytmem.

 

Tento článek slouží pouze k hrubému popsání charakteristických rysů tanců.  Komplexní  teoretickou a   praktickou průpravu o všech uváděných tanečních stylech a o stylech dalších, které jsme z prostorových důvodů neuváděli, dostanete na našich pravidelných kurzech a seminářích.